Revize RVP je plná dobrých myšlenek, které ale zůstaly uvězněny v neprostupné síti zkratek a kódů. Pojďme se podívat na to, co se stane, když teorii podrobíme zátěžovému testu praxe – a jak můžeme školám pomoci z tohoto administrativního labyrintu úspěšně vyjít ven.
Směr, kterým se revize vydává, má v mnoha ohledech smysl. Je správné ptát se nejen na to, jaké učivo mají školy „probrat“, ale také na to, co se mají žáci skutečně naučit, jak mají s poznatky pracovat a jaké kompetence mají postupně rozvíjet.
Kurikulum totiž není jenom text vyvěšený na webovém portálu ministerstva nebo školy. Žije v interpretacích učitelů, vedení škol, metodiků, autorů učebnic, vzdělavatelů učitelů i tvůrců podpůrných nástrojů. Právě proto je důležité sledovat nejen to, zda je kurikulární dokument odborně obhajitelný, ale také to, zda je čitelný, převoditelný a použitelný v každodenním životě školy.
Jak s revizí pracovat tak, aby se pro školy nestala jen další administrativní zátěží?
K tomuto tématu nepřistupuji pouze z jedné profesní role. Pracoval jsem jako učitel, jako oborový didaktik i jako kurikulární expert. Každá z těchto rolí vyžaduje jiný způsob uvažování. Učitel přemýšlí především o žácích, třídě, konkrétní hodině, tempu výuky, motivaci a smysluplnosti úkolů. Oborový didaktik se snaží tuto zkušenost zobecnit: přemýšlí o cílech oboru, o strukturaci učiva, o tom, jak se žáci učí určitým způsobům myšlení. Kurikulární expert vstupuje ještě o úroveň výš. Musí přemýšlet o systému, návaznostech, závaznosti, formulacích, vzdělávacích oblastech, kompetencích a o tom, jak má být školní vzdělávání popsáno v dokumentech, které mají platit pro všechny školy.
Pokaždé, když přecházím z jedné role do druhé, musím změnit perspektivu. Nikdy se ale té předchozí zcela nezbavím. Znamená to, že nikdy nejsem čistým specialistou uzavřeným v jedné expertní oblasti. Zároveň to ale považuji za výhodu. Střídání perspektiv možná nesměřuje k akademické excelenci v úzkém slova smyslu, ale je velmi důležité pro praktickou použitelnost kurikula.
Reforma, nebo jen nová vlna kódů a tabulek?
Školy dnes nestojí pouze před otázkou, jak podle nového RVP dobře učit. Nejprve musí porozumět tomu, jak spolu souvisejí očekávané výsledky učení, klíčové kompetence, základní gramotnosti, průřezová témata, uzlové body, metodické komentáře a další podpůrné vrstvy. Každá z těchto kategorií může mít sama o sobě dobrý důvod. Dohromady ale vytvářejí systém, v němž není vždy zřejmé, co je hlavní plánovací vrstva, co je podpůrná interpretace a co má být pouze inspirativní vazba.
Tento problém není jen terminologický. Nejde o to, že by si učitelé měli osvojit několik nových zkratek. Jde o to, zda je výsledná architektura kurikula dostatečně srozumitelná pro ty, kdo ji mají převádět do školních vzdělávacích programů, tematických plánů a konkrétních výukových jednotek. Pokud není, hrozí, že se dobrý záměr revize promění v administrativní práci s kódy, tabulkami a formálními vazbami.
💡 Typickým příkladem je vztah mezi klíčovými kompetencemi a základními gramotnostmi. V oblasti klíčových kompetencí najdeme výsledek KKK-POR-000-ZV9-001: „Přemýšlí o komunikačním záměru autora sdělení.“ V oblasti základních gramotností se objevuje výsledek ZGC-KCP-000-ZV9-001: „Při čtení i psaní posuzuje autorské záměry, účinky a prostředky textu i kontext autora nebo čtenáře.“
Jistě, lze mezi nimi najít rozdíl. První formulace je obecnější, druhá je více zasazena do čtení a psaní a pracuje také s účinky, prostředky textu a kontextem. Z hlediska kurikulární teorie můžeme tyto nuance precizovat. Otázka ale zní, zda právě tento typ rozlišování má být praktickým úkolem škol při tvorbě ŠVP.
Opravdu mají učitelé čas a kapacitu rozlišovat tak jemné rozdíly, když v reálné výuce tyto činnosti přirozeně splývají?
Právě o to se snažíme v projektu Mapa výuky školy. Chceme školám nabídnout způsob, jak nové RVP uchopit nikoli jako soubor izolovaných kódů, ale jako mapu vztahů mezi státním kurikulem, školním vzdělávacím programem, tematickými plány a konkrétní výukou. Budeme nabízet metodické postupy, analytické operace i nové softwarové nástroje využívající umělou inteligenci. Ne proto, aby za školy „vyřešily“ kurikulum, ale aby jim pomohly zorientovat se v jeho vrstvách, rozlišit podstatné od formálního a lépe propojit ŠVP s reálnou výukou.
Čím déle se kurikulu věnuji, tím víc mě zajímá, zda školám skutečně pomáhá. A pokud jim má pomáhat, nestačí ho pouze napsat, schválit a zveřejnit. Je třeba vytvořit postupy a nástroje, které umožní školám s ním rozumně pracovat.