RVP se zase změnilo. Ale pojďme si promluvit o něčem důležitějším.

Nový školní rok ještě ani nezačal a revidovaný RVP ZV se znovu změnil. Tentokrát nejde o revoluci. Upravují se především pravidla pro výuku cizích jazyků a postavení zdravotní a aplikované tělesné výchovy. Škol, které zatím pokračují podle původního RVP, se změny bezprostředně netýkají. A aby situace nebyla příliš jednoduchá, Ministerstvo školství zároveň oznámilo, že další úpravy RVP přijdou na jaře 2027. Reakce učitelů není překvapivá - už ani ne naštvanost, jen únava a rezignace.

Když byla velká revize RVP před několika lety zahájena, provázela ji poměrně intenzivní odborná debata. Pak přicházely nové návrhy, připomínkování, změny koncepce, nové verze dokumentů, modelové ŠVP, úpravy harmonogramu – a nakonec také odklad povinného zavádění. Po několika takových kolech je docela pochopitelná reakce: Tak až to bude hotové, tak nám dejte vědět. Ale přestaňte nás tahat za nos.

Odložena byla lhůta. Ne potřeba změnit ŠVP.

Pokušení prostě rok nebo dva počkat je pochopitelné. Jenže povinnost uvést školní vzdělávací program do souladu s revidovaným RVP nezmizela, pouze se posunula. Podle současného harmonogramu mají základní školy začít povinně vzdělávat podle upraveného ŠVP od září 2028 alespoň v 1. a 6. ročníku. V dalších letech se bude nový program postupně rozšiřovat do ostatních ročníků. Máme tedy více času. A možná je to vlastně dobrá zpráva. Protože místo horečného přepisování ŠVP podle dokumentu, který se stále vyvíjí, můžeme začít něčím mnohem užitečnějším.

Na chvíli zapomeňme na OVU.

Revidovaný RVP přinesl poměrně složitou strukturu očekávaných výsledků učení, klíčových kompetencí, základních gramotností, průřezových témat a dalších kurikulárních kategorií. To všechno budeme muset dříve či později do školního kurikula promítnout. Ale možná není nejrozumnější začínat právě tam. Zkusme místo toho položit mnohem jednodušší otázku:

Co vlastně ve škole učíme?

Ne co máme napsáno v současném ŠVP nebo co říká aktuální verze RVP. Co opravdu učíme. Jakými tématy procházejí naši žáci v šesté třídě v dějepise? Co skutečně dělají v osmé třídě ve fyzice? Co považujeme za podstatné v českém jazyce? Jak na sebe navazují jednotlivé ročníky? To je první krok k užitečné revizi ŠVP: udělat si inventuru vlastní výuky.

A proč to vlastně učíme?

Druhá otázka je obtížnější. Ke každému většímu tematickému celku bychom měli být schopni říct: Proč chceme, aby tímto tématem naši žáci prošli? Co si z něj mají odnést? Co mají po jeho skončení vědět, čemu mají rozumět nebo co mají umět?

Někdy zjistíme, že máme velmi přesnou odpověď. Jindy možná namísto přesvědčivé odpovědi použijeme spíše tradiční klišé: Protože to bylo vždycky v osnovách. Protože to mají v učebnici. Protože by to měli znát. A samozřejmě univerzální zaklínadlo českého školství: „Patří to přece ke všeobecnému přehledu.“ Všeobecný přehled je důležitý. Jenže je to také pohodlná formule, pod kterou lze schovat prakticky cokoli.

Tvorba nového ŠVP může být příležitostí podívat se na vlastní výuku trochu kritičtěji. Opravdu potřebujeme všechno, co dnes učíme? Něco možná chybí. Něco se naopak opakuje. Některá témata mají jasný vzdělávací smysl, u jiných bychom ho hledali obtížně. A právě taková diskuse je skutečnou prací na školním kurikulu.

Jak poznáme, že žáci našich cílů skutečně dosáhli?

To, že jsme nějaké téma probrali, ještě neznamená, že se ho žáci naučili. Máme-li například vzdělávací cíl, podle něhož má žák umět porovnat dvě různá řešení problému, nestačí nakonec ověřovat jen to, zda si zapamatoval několik pojmů. Cíl výuky a způsob jeho ověřování by měly být propojené.

A právě tady se dostáváme od jednotlivé hodiny k plánování výuky v delším horizontu. Učitel samozřejmě přemýšlí nad tím, co bude dělat zítra v konkrétní třídě. Zároveň ale plánuje větší tematické celky: co chce během několika týdnů se žáky zvládnout, na co budou jednotlivé hodiny navazovat a k jakému výsledku mají společně směřovat. Když takto začneme uvažovat napříč celým školním rokem, vzniká něco víc než soubor jednotlivých příprav. Začíná být vidět skutečná struktura výuky: co učíme, v jakém pořadí, kolik tomu věnujeme času, k čemu jednotlivé části směřují a jak jejich výsledky ověřujeme. A když totéž udělají učitelé napříč předměty a ročníky, dostáváme se od plánování práce jednotlivého učitele k plánování výuky celé školy.

Právě tady by měl mít své místo školní vzdělávací program. Ne jako dokument vytvořený jednou za několik let a uložený na webu školy, ale jako společný plán, který zachycuje, kam výuka školy směřuje a jak na sebe její jednotlivé části navazují. Mimochodem, podobným směrem míří i samotný revidovaný RVP. Jedním z jeho deklarovaných cílů je lepší plánování a koordinace výuky a také důslednější sledování toho, čeho žáci skutečně dosahují.

Nejdřív výuka. Potom RVP.

Teprve když víme, co učíme, proč to učíme a jak poznáme, že se to žáci naučili, má smysl položit další otázku: Jak naše výuka odpovídá požadavkům revidovaného RVP?

Pak už jsou očekávané výsledky učení, kompetence, gramotnosti a průřezová témata důležitou kontrolní vrstvou. Můžeme zjistit, které požadavky RVP naše výuka pokrývá velmi dobře, kde máme mezery a kde bychom naopak mohli některé věci zjednodušit. To je ale podstatně jiný postup než začít obrovskou tabulkou OVU a snažit se k jednotlivým kódům nějak přiřadit to, co jsme vždycky učili. RVP má pomáhat kalibrovat školní kurikulum. Nemělo by školní kurikulum nahrazovat.

Právě proto vzniká Mapa výuky školy

Na této logice je postavena Mapa výuky školy. Jejím základem nejsou formuláře nového ŠVP, ale skutečná výuka školy. Učitelé v ní zachycují tematické bloky své výuky: co učí, kolik času tomu věnují, jaké učivo do bloku patří a především jakých vzdělávacích cílů chtějí dosáhnout. Postupně tak vzniká mapa skutečného školního kurikula napříč předměty a ročníky.

Systém potom pomáhá tuto výuku propojit s požadavky revidovaného RVP, vytvářet potřebné části ŠVP, plánovat konkrétní výukové jednotky a navrhovat způsoby, jak dosažení vzdělávacích cílů ověřovat. Technickou práci, kterou přinesla revize RVP, tedy není nutné ignorovat. Mapa výuky školy ji umí výrazně usnadnit. Není to ale její hlavní smysl. Ten spočívá v ambici vytvořit prostředí, ve kterém škola skutečně ví, co učí, proč to učí a jak její výuka souvisí napříč ročníky a předměty.

Možná tedy není kam spěchat. Ale je čas začít.

Po všech změnách posledních let asi není rozumné školám říkat, že mají během přípravného týdne zahodit současné ŠVP a začít horečně tvořit nové. Nemusí. Současný harmonogram dává školám čas a další úpravy RVP jsou stejně plánovány na rok 2027. Byla by ale škoda využít tento čas jen k čekání. Nové ŠVP totiž nemusí vzniknout jako administrativní reakce na další reformu. Může vzniknout jako vedlejší produkt něčeho mnohem užitečnějšího: poctivé inventury vlastní výuky.

Co učíme? Proč právě to? Co chceme, aby si z toho žáci odnesli? A jak poznáme, že se nám to podařilo? Pokud na tyto otázky dokážeme odpovědět, většinu skutečně důležité práce na novém ŠVP už máme za sebou. A všechny ty OVU? Na ty se potom samozřejmě také dostane.

---

Co můžete udělat hned?

Na další verzi RVP není nutné čekat. Inventura výuky dává smysl bez ohledu na to, jaké bude konečné znění revize — a její výsledek škole zůstane.

• Sepište, co se v daném ročníku skutečně učí — jaké tematické celky, v jakém pořadí a s jakou časovou dotací.
• Ke každému celku doplňte, název, cíl a učivo. Co si z něj mají žáci odnést?
• U vzdělávacích cílů si odpovězte, podle čeho poznáte, že jich žáci opravdu dosáhli.

Přesně touto cestou vede Mapa výuky školy. Vyplňte objednávkový formulář a vyzkoušejte si systém rovnou na vlastní výuce — od prvního tematického bloku až po napojení na požadavky revidovaného RVP.